MaReK Penguin_007 Olšavský

S pojmem česká kuchyně se člověk setká na kdejaké restauraci, vcelku často s přídomkem tradiční. Pokud se za tradiční bere ta sepsaná Magdalenou Dobromilou Retigovou, tak dobrou chuť, najdete tam totiž recepty na pečený žaludek, vařené hřebínky ze slepic, pro nakládání masa se používalo sádlo s medem a tak dále. Celkově bychom většinu jejích receptů dnes shledali nepoživatelnými.

Občas potřebuji nakoupit několik maličkostí, ať již k PC, k mému obstarožnímu fotoaparátu Fujifilm FinePix S5600, nebo další drobnou elektroniku. Nabídka českých prodejců je trochu tristní a napočítaná cena i s poštovným přesahuje několikanásobně cenu čínských dodavatelů, kteří pro mě zcela nepochopitelně nepřidávají poštovné ani u těch nejlevnějších drobností, jen je potřeba si ohlídat cenu, abyste se vešli do limitu přibližně 500,- CZK.

Dovolená ve Vysokých Tatrách představuje pro většinu návštěvníků jen procházky a tůry po vyznačených cestách, případně cestu do nedalekých větších měst, jako Poprad, Liptovský Mikuláš, eventuálně Kežmarok. Jen málokdo dojede do Belianskej jaskyne, která je jedinou zpřístupněnou jeskyní v Tatrách (a název Belianská mi vadí, protože patří do chotára města Spišská Belá, nikoliv Spišská Belia) a další objekty zajímavé na návštěvu jsou naprosto opomenuty.

Produktivními nástroji nerozumím jen IDE, editory, překladače, případně administrační program pro databázi, ale i spoustu nástrojů, které používám v pozadí pracovního procesu. Nástroje, jež mi pomáhají s nezbytnými poznámkami, měřením času, či jeho podělením. Ideálním stav je takový, že je mám dostupné odkudkoliv, eventuálně je mohu nosit na flashce.

Nemá-li pravičák rád zbraně, nekupuje je.
Nemá-li levičák rád zbraně, chce je zakázat.

Když je pravičák vegetarián, nejí maso.
Když je levičák vegetarián, dělá povstání proti živočišným proteinům.

Když je pravičák homosexuál, užívá v klidu svého života.
Když je levičák homosexuál, požaduje od společnosti, aby ho respektovala.

Když pravičák přijde o práci, přemýšlí, jak by se z této situace dostal.
Když přijde o práci levičák, stěžuje si na diskriminaci.

Když se pravičákovi nelíbí televizní diskuse, tak tu televizi vypne.
Když se levičákovi nelíbí televizní diskuse, chce ty idioty, co v televizi vykládají nesmysly zažalovat.

Když je pravičák nevěřící, tak nechodí ani do kostela, ani do synagogy, ani do mešity.
Když je levičák nevěřící, tak chce zakázat, aby se na veřejnosti objevovaly jakékoli symboly Boha, víry a jakéhokoli náboženství.

Když je pravičák nemocný, jde k doktorovi, koupí si léky a bere je.
Když je levičák nemocný, apeluje na národní solidaritu.

Je-li na tom ekonomika špatně, uvědomí si pravičák, že je třeba vyhrnout rukávy a začít něco dělat.
Je-li na tom ekonomika špatně, hořekuje levičák a nadává na zlé zaměstnavatele, kteří si cpou kapsy, okrádají zemi a on zaměstnanec je oběť.

Pravičák, co dočetl tyto řádky, pošle je dál.
Levičák, co dočetl tyto řádky je rozhodně dál nepošle.

Jen si teď nejsem jist, že zařazení do sekce humor je to pravé, bohužel často je ta pravda naprosto brutální.

Tak jako každý rok i letos proběhne slavnostní zahájení lázeňské sezóny v Teplicích. Letošní sezóna bude již 857. a určitě je při slavnostech z čeho vybírat. Svou zábavu si najdou děti i dospělí (to bude zase peněžní vír ).

Jakkoliv působí titulek článku zlověstně, nemá vyznít nikterak špatně, jen se tak poskládaly dva názvy knížek jež jsem poslední dobou přečetl (ano vím se značným zpožděním po vydání) a které se mi opravdu líbily. „Ekonomie dobra a zla“ vypadla z pera ekonoma Tomáše Sedláčka, mj. člena NERVu. „Den kdy došly prachy“ napsal novinář Milan Vodička. Obě doporučuji k přečtení i pokud není ekonomika a ekonomie Vaším hlavním zájmem, člověk by měl mít obecný rozhled.

O Zubrnicích, hlavně v souvislosti s návštěvou pivovaru Velké Březno, jsem se již na blogu zmínil. Jako každý rok před velikonocemi i letos se koná v Zubrnickém skansenu (před)velikonoční akce, která je již tak nějak tradičně spjata se zahájením sezóny Zubrnické Muzeální Železnice a letos to bylo zahájení vpravdě královské.

Nevím jak Vy, ale já mám pocit, že si z nás stát dělá legraci, hodně špatnou legraci, která se jmenuje „Sčítání lidu, domů a bytů“. Povinně po mě požaduje „anonymní“ údaje, jež už několikrát má.

Robert William Gary Moore, pro roskery známější pouze posledními 2 jmény Gary Moore zemřel 6. února 2011, ve spánku během dovolené ve Španělsku.

Asi nebudu jediný, komu jeho styl blues-rockové hudby bude velmi chybět. Moje privátní hitparáda jeho jméno snad ani neobsahuje, občas jsem jej s chutí poslouchal, mám špatně otagované FLACy.

Když si vzpomenu na nádherná alba, jako After the War, Dark Days in Paradise, nebo projekt BBM s jediným albem Around The Next Dream, tak mi běhá mrazení po celých zádech.

Přeji Garymu, ať si v nebeské big beatové kapele zahraje s dalšími legendami.